Galerie titánů

BLACK SHARK

Jestli mě u nějaké kapely mrzí, že v průběhu let zmizela v propadlišti rockových dějin, pak jsou to právě Black Shark. Mnoho lidí za zakladatelky a průkopnice dívčího hard rocku pokládá The Runaways v čele s tehdy patnáctiletou Joan Jettovou a šestnáctiletou Litou Ford a vůbec nevědí, že v té době byla ještě jedna dívčí kapela, která válcovala svět. I když jejich hvězdná kariéra neměla dlouhého trvání (ostatně ani u The Runaways tomu tak nebylo), stačily dobýt svět, uznání kritiků a srdce mladých amerických hochů. Přestože BS upadly do sféry zapomnění, každý, kdo si dá tu práci, nebo má štěstí a objeví jejich hudbu, jim beze zbytku propadne.

Pokud chceme začít vyprávět historii Black Shark od samého začátku, musíme se vrátit až do roku 1974, kdy na půdu velkého New York City vstoupila tehdy dvaadvacetiletá kytaristka Will Caroline Shark. Pocházela z New Jersey, ovšem kořeny má až za velkou louží, ve Francii. To je důvod, proč při mnohých interview a televizních show oslňovala svou bezvadnou francoužtinou. Will říká:

,,Když mi bylo pět, přestěhovali jsme se do Států. Anglicky jsem se naučila poměrně brzo, i když to často nebylo jednoduchý. New Jersey byla pohodička, znáte to. Rodinný domky, střední škola a tak… Jenže ve dvaceti mě to přestalo bavit a chtěla jsem do velkýho světa. A kam jinam než do New Yorku? Vždycky jsem si přála tam žít… Přitahovalo mě to.“

Will zprvu bydlela u své starší sestry – Lydie Criss, původním jménem Lydia Angie Shark. I Lydiu v jejím dospívání New York přitahoval a tak tam odešla studovat, ovšem po ukončení studia místo práce v právnické firmě její život dostal zcela jiný spád – provdala se za Petera Crisse, pozdějšího bubeníka skupiny KISS.

,,Moji rodiče se ke mně nechtěli znát. Byli naštvaní, že jsem jim to neřekla. Vážně, do takovýho šestaedmdesátýho se mnou nechtěli promluvit ani slovo,“ přiznává Lydia.

Will velmi ráda vykládala jak vlastně začala hrát na kytaru a jak to u nich s muzikou začalo.

,,Už když jsem chodila na základku v Jersey, začala jsem hrát na kytaru. Asi rok jsem drtila na španělku a pak jsem uprosila rodiče, aby mi koupili elektrickou. Byl to černý Fender Stratocaster a hrála jsem na něj jedenáct let. Lydia často hrávala na bicí, bavilo ji to. Měli jsme bicí doma. Když naši odjeli někam pryč tak Lydia sedla za bubny, já vzala kytaru a hrála s náma ještě jedna holka – Andy, taky na kytaru. Často jsme prostě zabíjely odpoledne tím, že jsme společně hrály, ale tehdy nám kapela vůbec nepřišla na mysl. Vážně ne.“

‚Jedna holka Andy‘ – ti kdo znají Black Shark, tak vědí, že se jedná o Andreu Liz Sutton, známou jako Andy Sutton, doprovodnou kytaristku. Ta po ukončení základní školy odešla studovat prestižní Newyorskou Střední sportovní školu a jejím oborem byl basketbal.

,,Byla to ta nejjednodušší cesta. Nemohla jsem dělat atletiku, nebavilo by mě to. Zimní sporty z duše nenávidím. Jedinej basket připadal v úvahu, i když jsem ho pak občas měla plný zuby. Tréninky každej den a o víkendech zápasy – komu by to po čase nelezlo na mozek,“ říká Andy.

Nicméně v roce 1974 se všechny tři nacházely v New Yorku. Pravidelně se scházely, občas si spolu i zahrály a v roce 1975 přišla ona geniální myšlenka – Založíme opravdovou kapelu!

„Přišla s tím Lydia a Andy, protože já sama bych to nikdy nemohla navrhnout. Styděla jsem se, když jsem měla hrát před někým jiným,“ přiznala Will.

,,Byly jsme hudebně dost vyzrálé na to, abychom to zkusily. Neměly jsme co ztratit,“ řekla v jednom rozhovoru Andy a Lydia doplnila, že „trvalo asi tak dvacet minut, než jsme Will přesvědčily.“

A tak se dámy nastěhovaly do zkušebny na 23. Ulici, měly nástroje, aparaturu, ovšem vyskytl se problém – baskytaristka.

,,Prostě jsme vyhlásily konkurz, daly jsme inzeráty do Village Voice a čekaly,“ konstatovala Will.

A jednoho dne zazvonil telefon. ,,Jo, to byla sranda. Zvonil telefon a v něm se ozval takový zvučný hlas. Ahoj, hraju na basu, je mi jednadvacet a chtěla bych být ve vaší kapele. Co pro to mám udělat?“

Onou baskytaristkou na druhém konci linky byla rodilá Newyorčanka - Nicole Kimberly Knight, známá jako Nicole Knight. Sama o svém dětsví a dospívání řekla následující:

,,Bydleli jsme s rodinou v Brooklynu, bylo to fajn. Můj táta byl super. Moje máma byla super. Můj brácha byl… no… občas super a občas na zabití. Já jsem byla americká puberťačka s jinými názory na svět a hudbu. Nebyla jsem hipísačka, poslouchala jsem si svoje. Nevím, proč jsem začala hrát na basovku, ale bylo to jako kouzlo. Táta mě samozřejmě nejdřív učil na kytaru, sám to byl výborný kytarista, ale jednoho dne se mi do ruky dostala basa a bylo hotovo.“

Jenže Nikyn život se rapidně změnil poté, co její otec zemřel na rakovinu plic. V rozhovorech na tohle téma mluvila vždy otevřeně, ale se smutkem. ,,Byla to nejhorší doba v mým životě. Ptala jsem se sama sebe co mám sakra dělat, když tu není. Na basu jsem se jeden čas nemohla ani podívat. Ale pak jsem se rozhodla, že to někam dotáhnu ať to stojí co to stojí. Ne ani tak pro sebe, jako pro tátu. Máma se znova vdala, chtěla se odstěhovat do Jersey. Řekla jsem, že chci zůstat v New Yorku, bylo mi osmnáct. Nejdřív o tom nechtěla ani slyšet, ale dosáhla jsem svýho – jako vždycky.“

Život na volné noze mladé Nicole jenom prospíval. Věnovala se hudbě, pracovala v supermarketu a bavila se. Jednoho dne spatřila onen inzerát ve Village Voice. ,,Hned jsem věděla, že tam prostě musím zavolat. Byla to šance.“

Will Niky pozvala do jejich zkušebny a jak všechny čtyři vždycky v interview potvrzovaly, okamžitě si padly do oka.

,,S Niky jsme si na první pohled sedly. Měla ráda stejnou muziku, měly jsme stejný smysl pro humor, byla jako my. Byla to chemie,“ to jsou Andyina slova z roku 1977.

,,Vešla, pozdravila a já si řekla – bezva, máme baskytaristku,“ říkala Will.

,,Byla pohodová, upřímná a dobře hrála. Našly jsme chybějící článek kapely,“ konstatovala Lydia.

Slovo dalo slovo a vznikla nová kapela, ovšem zpočátku bezejmenná. Historek o vzniku jména bylo hodně – prý Black Shark je podle amerického vrtulníku, Willina přijmení, nebo to byla parodie na Black Sabbath. Chyba lávky. Jméno Black Shark vzniklo podle…

,,Pizzy. Jednou jsme si šly dát pizzu, listovaly jídelním lístkem a já tam viděla pizzu Black Shark. Řekla jsem si – dobrá náhoda, ta pizza se jmenuje jak já. Jenže pak mě trklo, že by to byl dobrej název pro kapelu. Bála jsem se, že mě holky pošlou do háje, ale okamžitě to vzaly,“ vysvětlovala Will.

Logo Black Shark je Nikyna práce. ,,Nikdy jsem nestudovala grafiku, nebo tak něco. Kreslila jsem ráda, ale jen když bylo co a měla jsem náladu. Doma jsem si vzala papír a rozepisovala tužku. Logo BS bylo na papíře dřív, než jsem si uvědomila co to dělám.“

A tak se z čtyřech mladých holek stala kapela Black Shark ve složení Will Shark – sólová kytara, Andy Sutton – doprovodná kytara, Nicole Knight – basa a Lydia Criss – bicí. Zbývalo jen jediné – sehnat kšefty.

,,Ani jsem nemusela šéfa Shock clubu překecávat moc dlouho. Stačilo vzít si krátký tričko,“ přiznala jednou s úsměvem Will.

Black Shark tedy první opravdové koncerty odehrály na Manhattanu v podniku zvaném Shock club.

,,Byla jsem strašně nervózní. Třicet lidí a stejně jsem měla strašnou trému,“ komentovala Niky.

,,Bála jsem se, že nebudu vědět kde jsou struny,“ to je typická a legendární hláška Will.

,,Měla jsem strach,“ řekla prostě Andy.

,,Ale jakmile jsme začaly hrát, bylo to neuvěřitelný. Lepší než na zkouškách. Lidi byli hotový,“ usmívala se Lydia.

Po zhruba dvou měsících hraní v Shock clubu a zkoušení uzrál čas na první desku. Jmenovala se Keep Rockin´ a produkoval ji Kevin O´Donnell, zkušený producent mnoha známých kapel. Už na prvním albu se BS podařilo složit písně s hitovými potenciály, byly to Wild and Wicked – typická pecka Will Shark, His Eyes – Andyina, kterou ale zpívala Niky a v neposlední řadě Second Chance, kterou Niky sama složila i zpívala.

Nějaký čas po vydání desky se kapela vydala na první turné a došlo k první a poslední konfrontaci s The Runaways. Historky z tohoto turné byly oblíbeným tématem ve všech rozhovorech, ať už to byl: „Příšerný cestovní manažer,“ či „Namachrovaná Joan Jettová,“ anebo „Naschvály, co jsme dělaly přišernýmu cestovnímu manažerovi.“

Tak či tak, ani ne měsíc po začátku turné dostaly Black Shark padáka. Joan Jett už zkrátka nemohla vystát, že BS měly větší úspěch než v té době už celkem ostřílené Runaways.

,,To nám dokázalo, že to má cenu,“ říkávala Lydia.

Po návratu do domovského New Yorku se o Black Shark začínalo hodně mluvit. Napomáhaly tomu televizní show, kupy rozhovorů a další deska s názvem Sharks Attack. S každým dalším albem produkovaly BS čím dál tím víc hitů a bylo to vidět jednak v číslech označujících prodejnost, jednak ve stále se rozšiřujících řadách fanoušků – většinou mladých rebelek a rockerek, nebo mladých amerických hochů. Black Shark se pomalu ale jistě draly ke slávě a po turné Sharks Attack nastal doslova výbuch.

Rok 1977 byl rok Black Shark. Tato kapela společně s KISS způsobovala naprostou hysterii. Fanoušci je pronásledovali kamkoliv šly a neustále jim byli v patách. Z Keep Rockin a Sharks Attack se stala zlatá a posléze platinová alba. Kromě toho v tomto roce vzniklo i kultovní album Delayed v čele s takovými peckami jako například Hit´n´Run, Nothing To Loose, anebo Saturday Night Special – jeden z největších hitů, jaké Black Shark měly. Jen co se Delayed vrhlo na pulty, okamžitě se potáhlo platinou. První dva koncerty z turné Delayed se konaly ve vyprodané legendární Madison Square Garden. Black Shark opravdu ničily.

,,Nabídky k sňatku jsme dostávaly po stovkách,“ vyjádřila vcelku výstižně svůj pohled na slávu Will Shark.

,,Chtěla jsem být slavná a dosáhla jsem toho. Je to extáze, co víc si můžu přát?“ řekla v roce 1977 Nicole Knight.

,,Naprosto jsem ztratila svý soukromí a klid… Nejsem si jistá jak se s tím poperu, ale kdykoliv vylezu na jeviště, je mi všechno jedno,“ řekla Andy, jež spolu s Lydií byla známá svým názorem, že život rockové hvězdy není pro ni ta nejlepší cesta.

V roce 1978 se BS rozhodly z koncertů turné Delayed pořídit živý záznam vydaný pod názvem Black Shark: LIVE!. I tato deska byla okamžitě platinová, ale kapelu už začal únavný styl života hvězd zmáhat.

Lydia začala pomýšlet na odchod z kapely. ,,Měla jsem problémy v soukromém životě. Můj rozvod s Peterem byl v podstatě veřejný tajemství a mě už unavovalo tvářit se, že je všechno v pohodě. Řekla jsem, že natočím poslední desku a odcházím.“

Pro fanoušky to byl šok – odejít z kapely na vrcholu slávy? Ale Lydia si nedělala legraci. Po natočení alba Danger Zone opravdu kapelu opustila. Danger Zone je nejnedoceněnější album Black Shark. Co píseň to hit, jenže – BS z toho nevytěžily co mohly. Jednak toto album nebylo dost propagováno, jednak byly nuceny zrušit turné.

Z kapely totiž odešla Andy Sutton, jak uvedla, tak z: „Osobních důvodů.“ Šeptanda říká, že na samém konci to mezi ní a Niky hodně skřípalo a do té doby známý fakt, že jsou nejlepší kamarádky, šel hodně rychle k ledu. Co je na tom pravdy se fanoušci nikdy nedozvěděli.

Odchod Lydie a hned poté Andy kapelu úplně položil a nezbývalo nic jiného, než oznámit konec. Pro početnou armádu příznivců to byla nečekaná rána, ze které se hodně dlouho vzpamatovávali.

Údajné zvěsti o reunionu a další desce v 80. letech byly hodně rychle vyvráceny – Will Shark tragicky umírá na rakovinu plic, 4. srpna 1987.

Tím skončil příběh jedné kapely, která o sobě vždycky tvrdila, že to byla láska, sex a rokenrol. Vždycky se kolem nich točily různé řeči – například že všechny čtyři členky kapely jsou přítelkyněmi nebo manželkami v té době superslavných KISS. V jednom případě to pravda byla, Lydia byla Peterova manželka. V dalších třech případech se o tom můžeme jen dohadovat.

Doufejme, že na Black Shark se nezapomene úplně. Byla by to obrovská škoda.

Robert McColly